MIRROR-2
| Žánr: |
Romány, Válečné, Literatura slovenská |
| Vydáno: | 1966, Slovenský spisovateľ |
| více informací… |
Mňačko ako ho mám najradšej. Hrdina, či už prominentný fotograf (Ako chutí moc), lästige ausländer (Nočný rozhovor) alebo Voloďa z tohto románu, vypovedá vlastné kruté zážitky a poznania. Hrdina je vo všetkých prípadoch, viac či menej, samotný Mňačko (v tomto prípade ide vyložene o autobiografiu v ktorej je väčšina udalostí a postáv pravdivá). Veľká časť deja je rozprávaná pomocou vnútorných monológov hlavného hrdinu-Mňačka, ktorý týmto spôsobom čitateľovi priamo, pútavo a emotívne predstiera údernú kritiku fašizmu/vojny/komunizmu. Dopad výpovede človeka, ktorý nielen pozoroval, skúmal a prerozprával, ale mnohé aj prežil, je nezameniteľný a jedinečný. Červený Hemingway je náš národný poklad. Pokiaľ tunajší rodák hľadá beletriu o vojne, fašizme a komunizme, mal by začať Mňačkom a až potom sa vydať ďalej.
Nebýt čtenářské výzvy, nejspíš bych knihu nečetla. Obzvlášť když je od slovenského autora (slovenština se mi čte blbě). Každopádně mě knížka mile překvapila.
Silný a sugestivní příběh ze života partyzánů okolo Vsetína a Zlína na konci druhé světové války. Ne vše je jen černé a bílé a smrt číhá na každém kroku, nejen dílem zrádců a zaprodanců.
Knihu jsem přečetl jedním dechem a mohu jen doporučit.
Velmi poutavé a autentické líčení života partyzánů na sklonku války. Líbí se mi, s jakou mírou Mňačko užívá emocí, kde je třeba a jinde je chladně stručný, protože pro spád událostí na ně není čas.
Kromě zmínek o vyhlídkách na lepší budoucnost v komunistickém režimu, které mi dráždily žaludek, pro mě byla četba této knihy skutečným zážitkem, který bych si v budoucnu rád zopakoval. Kniha ve mně vzbudila také chuť podívat se znova na Valašsko a načerpat atmosféru zdejších hor, kterou Mňačko vylíčil dokonale.
A už se taky těším, až zkouknu film. 🙂
Knihu jsem původně četla jen kvůli povinné četbě k maturitě, nic jsem od ní tedy neočekávala. Jelikož nejsem milovníkem válečné prózy, docela jsem se knihy bála. Ale musím přiznat, že kniha je dobrá. Jak říkám, tento žánr není můj šálek kávy, ale i přesto jsem knihu vždy ráda otevřela. Hlavní hrdina vypadal jako sympaťák od první chvíle a do příběhu se člověk snadno dostal hlavně díky propracovaným popisným pasážím. Knihu bych určitě doporučila!
Těžce raněný partyzán vypráví v nemocnici svůj trpký příběh o boji proti fašismu, o lásce na pozadí války a o zrůdnostech, jichž byli nacisté schopni. Dostala mě jak skvěle napsaná knížka tak i dobře natočený CZ film.
Pravdivo vykreslený príbeh partizána Voloďu, ktorý je po svojom zranení v nemocnici a rozpráva svoje zážitky zdravotnej sestre Eliške. Je to silný príbeh, ktorý opisuje aj ostatných partizánov. Boli to obyčajný ľudia, ktorí mali svoje slabosti. Páčilo sa mi, že autor nazabudol na ženy, ktoré počas 2. svetoje vojny tiež veľa vytrpeli. Napríklad ako Marta, ktorá bola židovka a nosila partizánom informácie zo štábu gestapa.
Určite si nejakú knihu od Mňačka ešte prečitam.
Jsem rád, že jsem si tenhle vhled do partyzánského života dopřál. Ode dneška budu zmiňovanými místy procházet/projíždět s úplně jiným vědomím než dříve.
"My tam v horách leckdy spíme na sněhu, děláme čtyřicetikilometrové noční pochody, doslova žereme vařené hovězí, někdy i bez soli, pokud ho vůbec máme, a přece je nám líp, náš život je důstojnější. Jsme svobodní. A máme víc naděje než kdokoli z městských lidí – i když to zní protimyslně – že ty poslední týdny přežijeme."
Neuvěřitelný, silný a bohužel pravdivý příběh. Knihy, které se odehrávají kolem druhé světové války by neměly být opomíjené, každý by měl vědět, jaké hrůzy se, nejen u nás, děly.
Ani film, který jsem shlédla v ničem nezaostává za naprosto strhující knihou.
Hodně silný příběh, o to víc, že reálný.
Kdysi ještě za komančů jsem viděla v brněnském kině Ponrepo tenhle film dokonce zakončený besedou s Elmarem Klosem a byl to pro mě neskutečný zážitek, který ve mně dozníval dlouhá léta. Tehdy jsem si řekla, že si přečtu i knihu, ale nakonec jsem se k tomu, přestože jsem ji měla doma, nikdy nedostala. Teď po letech mi začátek knihy připadal poněkud rozvláčný a říkala jsem si, že to je zřejmě dané dobou, ve které kniha vznikla. Ale to jsem pana Mňačka dost podcenila. Od druhé třetiny knihy jsem hledala každou volnou chvilku, kterou bych mohla strávit společně s Voloďou a jeho kamarády. Partyzáni tady nejsou jen stateční hrdinové, ale zároveň to jsou i obyčejní kluci se svými slabostmi, potřebami a tužbami a nikdo není neomylný, ani oni bohužel ne… Závěr knihy naprosto dokonalý. Už se těším, že se podívám znovu na film – jen doufám že mi to zase nebude trvat tolik dlouhých let, než se k tomu dostanu. Ale koukala jsem, že je film online ke shlédnutí:-) Knihu rozhodně všem doporučuji, přestože byla napsána v roce 1959, má určitě co říct dnešním čtenářům. Za mě 5 hvězd z 5. A pokud ji mají studenti dnes jako doporučenou četbu, bezezbytku tento výběr schvaluji.
Vrámci povinného čítania som našla klenot. Pre mňa nezabudnuteľný príbeh jednej dedinky.
kniha mi byla doporučena a rozhodně nelituji. Můžu říct, že i když je příběh z války, tak jsem se v něm našla. Soucítila jsem s každou postavou a fandila každému partyzánovi. Pokud vám nevadí válečná tématika, tak si ji zkuste přečíst..myslím, že nebudete litovat.
To jsem zase jednou úplnou náhodou narazil na poklad. Neuvěřitelně podmanivé vyprávění o partyzánech během druhé světové války.
V dobách, kdy se nejvíc píše o hrdinech, nejvíc se zapomíná, že každý z nich měl matku.
Skvělá kniha, která ukazuje válku z jiného prostředí. Vřele doporučuji všem, jež milují válečnou tématiku.
Síla, trochu jiný pohled na konec války…jsem ráda, že jsem si to přečetla a doporučuju zkouknout i film.
súčať povinnej školskej četby a ani túto som nedočítal poriadne 😛 😀 dej bol priemerný ak sa dobre pamätám, no ked sa k nej znova dostanem tak si to prečítam poriadnejšie…
Tak tahle kniha mě zasáhla už po prvním přečtení. Bylo to,jako rána do srdce. Připomínalo mi to mě,moje zamýšlení nad smyslem života,tím,jak dokážu všechny vytočit,ale zároveň tím,jak po menším úspěchu začnu věřit v to,že se vše skutečně v lepší obrátí…krásná kniha popisující skutečné události jako vzpomínky Volodi. Je vidět jak se z nevraživého morouse stává člověk,který skutečně chce žít…krásní i když trochu náročné čtení…
Jedna z mála kníh, ku ktorej čítaniu som sa po rokoch vrátila a znovu prežívala každú stránku s rovnakým pocitom. Nie som si istá, ale mám pocit, že je to jedna z kníh povinného čítania.
Mňačko pozoruhodne vykresľuje odvahu partizánov, ktorí sú ochotní položiť vlastný život, v boji za lepšiu budúcnosť. S každou stránkou nás presviedča o smelosti mužov, ktorí si zaslúžia pozornosť a obdiv aj po niekoľkých desiatkach rokov. A práve preto je táto kniha stále zaujímavá a nestráca nič zo svojej pravdy, ktorú v nej čitateľ môže nájsť. Jednoznačne 5/5
Tohle je ta nejkrásnější a nejúžasnější knížka s tématikou 2. sv. války, jakou jsem měl možnost číst. Jsem rád, že se mi něco podobného mohlo dostat do rukou.
I když válečnou literaturu příliš nemusím, tohle si mě našlo. Román je živý až dravý, jeho příběh nelítostný a plný bolesti. Vynikající psychologie postav – to opravdu oceňuji! Ještě bych od Mňačka rád vstřebal Jak chutná moc.
Mnačko je velká osobnost moderní slovenské literatury,Roman je napsán vášnivě,kde jsou popsané dramatické epizody z let minulých.Člověku zůstává rozum stát…Ten,kdo zažil fašismus,nikdy nezapomene na koncentrační tábory,vypalovaní měst a hlavně na oběti,stejně jako hlavní hrdina.Smrt si říka Engelchen je reportáž o vlastních zážitcích,co se ve skutečnosti staly.Bravurně napsáno o drobných radostech partyzánů v té době,o milostných vztazích.a také o krutostí.Je to výborná kniha. Ale pro mě je stále nejlepší Noční rozhovor.
Engelchen není jen o pomstě proti Němcům, ale je hlavně o pasekářích a o partyzánech a sovětských vojácích, jejichž chování Mňačko nijak nepřikrášluje ani neidealizuje. Podobný motiv jako v Engelchenovi autor užil už v roce 1945 ve hře Partyzáni. Pro tento román je podstatnější to, že Mňačko byl sám mezi partyzány, jeho komunistická příslušnost úroveň románu nijak nesnižuje.
Výjimečně připojím i komentář. Mňačko napsal knihu čtrnáct let po válce, v době, kdy byl ještě přesvědčeným komunistou. Její vyznění je tak režimu poplatné – podporuje nenávist k Němcům, obhajuje pomstu a jeho hrdina se těší na nové (lepší) uspořádání společnosti po válce, v čemž ho podporují mimořádně stateční sovětští partyzáni, kterým další osud naší země není lhostejný… Díky této knize lze však lépe pochopit poválečný vývoj. Například když Mňačko uvádí, v čem první republika selhala, lze proti tomu bohužel sotva co namítat. Nejlepší je kniha samozřejmě kniha v pasážích, kde se Mňačko soustřeďuje pouze na své hrdiny. Závěr je strhující.
