Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války PDF, ePub, Kindle

By | 06/26/2018

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

…" Velká doba žádá velké lidi. Jsou nepoznaní hrdinové, skromní, bez slávy a historie Napoleona. Dnes můžete potkat v ulicích ošumělého muže, který sám ani neví, co znamená v historii nové velké doby. Jde skromně svou cestou, neobtěžuje nikoho, a není též obtěžován žurnalisty, kteří by ho prosili o interview. Kdybyste se ho otázali, jak se jmenuje, odpověděl by vám prostince a skromně: " Já jsem Švejk"…



Kniha v českém jazyce!


Stažení Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války zdarma kniha pdf mobi epub mp3 fb2 CD txt doc kindle Ibook iOS:


Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (0.00 EUR)


Stažení Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války zdarma kniha:

MIRROR-2




Připojit stovky tisíc spokojených členů, kteří strávili bezpočet hodin vyhledávání multimediálního obsahu a online a hned teď a zároveň se těší nové knihy, časopisy a slavných komiksů.

Je tady a je to zdarma. Proto se musíte zaregistrovat kliknutím na některý z odkazů na této stránce:

  • Knihy, časopisy a comics neomezené, ať jste kdekoli: přímo do vašeho prohlížeče na počítači nebo tabletu.
  • Více než 10 milionů titulů pokrývá všechny možné žánry.
  • dostat to nejlepší knihy, časopisy a comics v každém žánru, včetně akce, dobrodružství, anime, manga, děti a rodinu, Classics, Komedie, reference , manuály, Drama, zahraniční, hrůza, hudba, romance, Sci-fi, fantasy, sport a mnoho dalších.
  • Nové tituly se přidávají každý den! Rádi bychom udrželi věci svěží.
  • Všechny platformy. Plně optimalizováno
  • Objevte, proč každý den chodí tisíce lidí.Zaregistrujte se a užijte si zábavu, neomezeně!


    Série:

    Osudy dobrého vojáka Švejka s obrázky Josefa Lady

    Žánr:
    Humor, Romány, Literatura česká
    Vydáno: , Petit Press (SK)
    více informací…

    Nahrávám…

    Komentáře (105)

    Přidat komentář

    angloumene

    19. února

    Švejka mám od dětství zapsaného jako extrémně karikaturní postavičku. Říká se co Čech, to Švejk a v tomto tvrzení nechybí nádech určité trpkosti. Jenže ona Švejkova postava žije dál a to tak trochu bez kontroly. Tahle karikaturní postavička vlastně ani není svému skutečnému literárnímu předobrazu zase až tak podobná.

    No a jak na mě tahle ikona české literatury vlastně působila? Určitě lidsky a vlastně tak nějak obdivuhodně. Místo toho, aby si stěžoval na své útrapy, stavěl se ke své smutné situaci s humorem, nepřestával se zajímat o svět a ostatním se snažil zpříjemňovat jejich těžkou situaci. Podobný lehký přístup k životu je určitě obdivuhodný a jen podtrhuje kontrast s krutostí války.

    ddkk

    15. ledna

    Nejsem fanynka Švejka a jedno přečtení – uff – mi stačilo. Raději se občas kouknu na Švejka Rudolfa Hrušínkého a na polního kuráta Katze v podání Miloše Kopeckého…Taková naše údajná česká klasika. Nesnáším zobecňování typu "co Čech (nedej bože Moravan nebo Slezan!) – to Švejk"….

    Endy17

    14. ledna

    Dílo klasické a kultovní, zároveň ale přeceňované. Poloviční rozsah by nejznámější české knize stačil a prospěl.

    Guzzi

    29.12.2017

    K této knize se opakovaně vracím, oblíbených pasáží jsou desítky. A ilustrace od Josefa Lady? Co k tomu dodat? Nenapodobitelné, jedinečné etc. etc. Kdysi jsem někde četl, nebo slyšel, že v Bibli je obsaženo skoro všechno, kdežto ve Švejkovi je všechno… Hašek byl svým způsobem génius.

    mirkoczentovic

    08.12.2017

    Jedna z nie tak veľa kníh, ku ktoým sa príležitostne vraciam a v knižnici má svoje čestné miesto (slovami Palivca "Mouchy na ní neserou"). Okrem samotného Švejka som si veľmi obľúbil aj množstvo viac či menej iných postáv – feldkuráta Katza, poručíka Duba či už spomínaného Palivca.

    Vtipné historky, ktorých má vždy Švejk naporúdzi nepreberné množstvo, spolu s prepracovanou charakterovou komikou (feldkurát Katz, poručík Dub a pod.) vytvárajú výnimočné dielo.

    Za pozretie stojí i film (presnejšie, oba diely), ale hoci Hrušinského výkon nemá chybu, na knihu v mojich očiach nikdy mať nebude – množstvo drobných príbehov totiž logicky muselo ustúpiť časovo obmedzenej stopáži. Preto ak si chcem niekedy pripomenúť Haškovo majstrovské dielo, siahnem výlučne po knihe.

    Pohodová

    07.12.2017

    Kniha patřící k mým stálicí.. Vracím se k ní ráda.

    Isew

    30.11.2017

    Nejoblíbenější kniha mého tatínka, tudíž přečteno v rámci čtenářské výzvy. Jako dítě jsem chodila kolem rodinné knihovny, kde se vyjímalo krásné vydání Švejka. Další vydání, ohmatané a v né příliš ideálním stavu, měl tatínek v ložnici u postele. Jako malé mi něco málo předčítal. Říkal ale, že jsem nezažila vojnu, tak ho nepochopím. Jedna z mála věcí, se kterou s ním nesouhlasím. Lidská blbost je věčná a je jedno, jestli ji někdo na vojně zažil na vlastní kůži nebo ji zažil jinde. Tatínek miloval i film, jen litoval, že tam není jeho oblíbená postava jednoroční dobrovolník Marek. Mně tam nechybí. Marek je vlastně takový jiný Švejk. Oba ukecaní jak rádio. Ale mile. Hašek byl bohém, ale tolik historek, co sypal z rukávu, to je obdivuhodné. Když najednou román skončil, bylo mi smutno, protože bych klidně pokračovala ještě dalšími a dalšími díly. I když musím přiznat, že postupující Haškova nemoc se na posledním díle podepsala. Neměl takový švih, ale to je pochopitelné. Jsem ráda, že kvůli výzvě jsem Švejka dala celého (ne jen fragmenty, jak dříve). Za nějakou dobu mi nebude vadit, že si ho dám ještě jednou.

    kalimero007

    21.11.2017

    Klasika na kterou by se nemělo zapomínat.

    Bonnet

    19.11.2017

    Po přečtení Haškova díla mám novou kategorii na posuzování lidí kolem tzv. jaký názor na tohle geniální dílko (a geniálního autora) mají. A taky bych chtěla pozdravit mé učitelky ze základní školy (pokud neumřely, čarodějnice jedny), že mě svýma kecama o Haškovi alkoholikovi od četby odradily a já si to mohla vychutnat v zralejším věku.

    Syndrom

    01.11.2017

    Veledílo právem řazeno na přední příčky světového a českého kánonu. Naprosto unikátním způsobem autentické. Hašek se ke Švejkovi doslova prochlastal, propsal, prosmál a protrpěl. Pravé krvácení na papír. Kombinace gonzo novinařiny, české humoristické tradice a klasického popisného vyprávění se zběsilostí a anarchií bohémy. Neuvěřitelně přesně odpozorované, vybroušené, hospodsky užvaněné, pouličně trefné a vojensky vyumělkované i mužstvem zohlé mluvy. Mnoho, mnoho, mnoho dnes už zapomenutých věcí, postav, míst, popisů a tuny žargonu premoderní doby. Pro dnešní generaci (mě) vychovanou co nejpregnantnější, nejefektivnější a dějově vykonstruovanou literaturou je to srandovně mučicí zkušenost číst ty nekonečné absurdity, ale ve svém žánru se jedná o milník. Fakt, že Hašek tady zachytil svůj extrémní život (a to ještě bohužel neúplně) tomu dává vpravdě geniální rozměr.
    Člověk v ideálu svobodná, myslící, cítící, tvořící, dobrodružná individualita v reálu lidskou mocí drcená nebo degenerovaná. Stádní nebo tyranský produkt institucí. Napůl zvíře, napůl člověk, kromobyčejný a prostý ovládaný alfa samci a královstvími, která vybudovali a udržují pomocí cukru a biče. Všehovšudy poctivá nadsatira plná železně cynického smíchu nad bezednou malostí člověka, chytrostí nad nekonečně lživou tupostí totalitního mocnářství a v těch nejostřejších konturách smutku nad hororem války. Bijme do mocných a k lidu mějme radostné pochopení. Hašek jako světlonoš lidovosti, který nadlidskou maskou Švejka kritizuje na omak komickým hlupákem ty takzvaně chytré a vážené hlasem moudrého blázna se zrcadlem.

    jelad

    27.10.2017

    Nejznámější a nejdiskutovanější postavička českých literárních dějin – světově nejuznávanější a nejvěhlasnější – přesto samotnými Čechy povětšinou naprosto nepochopená a mylně vykládaná. Sám Hašek v doslovu knihy píše, že Češi špatně chápu Švejka, když se říká „hloupý jako Švejk“. Označení humoristický román je rovněž na hraně. Švejkovy osudy jsou sice bizarní, místy vtipné – ale po celou dobu plíživě děsivé. Kde je Švejk, tam se ukazuje absurdita vojenského panákovství a nepochopitelné válečné romantiky, stejně jako zbytečnost formalit a úřednických systémů. Švejk boří, hroutí, demoralizuje, destabilizuje a transformuje svět pokrytecké monarchie utápějící se ve vlastní důležitosti v nepokrytou hloupost. Přitom to není hrdina ani žádný „bad guy“. Josef Švejk, to je dobrý chlap sázející na svou důslednost a ukecanost typické české drbny. Všechny a všechno převálcuje slovy a nikdy nekončícími příběhy, které posbíral při povalečství v pražských hospodách. Na co narazí Švejk a co narazí na něj, to se nenávratně změní – zlidští, zjihne, ztratí bublinu, masku.
    Osudy dobrého vojáka Švejka nejsou komedií ani blbostí. Jsou detailní mozaikou krutých a samozvaně dokonalých válečných monster, satirou válečného hrdinství, všech těch medailí a vyznamenání, kritikou dobového řádu a lidského masakrování.
    Autora knihy, Jaroslava Haška, staví vytvoření Švejkovy postavy do pozice génia nejen české, ale především světové literatury.

    „Vlak jel pomalu po čerstvě zbudovaných náspech, takže celý batalión mohl důkladně vnímat a ochutnávat válečné radosti i při pohledu na vojenské hřbitovy s bílými kříži, které se bělaly na planinkách i na svahu zpustošených strání, připravovat se pomalu, ale jistě na pole slávy, která končí zablácenou rakouskou čepicí třepetající se na bílém kříži.“

    felia

    11.10.2017

    Tuto knihu jsem prvně četl někdy v padesátých letech. Od té doby jsem to zkusil několikrát, ale Švejkovi jsem na chuť nepřišel. Vnímám to jako svou slabinu. Haškův humor je pro mě příliš prvoplánový. Ani žádné z filmových zpracování mi neučarovalo. Mám mnohem raději suchý anglický humor

    alef

    09.10.2017

    Ať chci nebo ne, už navždycky budu v Josefu Švejkovi vidět pana Hrušinského, ale taky Ladovu ilustraci, … dobrácký, kulatý obličej skromného, bezkonfliktního :-)? človíčka, který se snaží každému zavděčit a svoje okolí tím přivádí k nepříčetnosti až zuřivosti :-), … a který přežije snad úplně všechno, vážně, včetně několika pádů letadel, výbuchu skladu se střelnou bavlnou, atp., prostě všechny myslitelné i nemyslitelné katastrofy … jediné, co ho snad trápí, je revma :-).

    S psychologickým profilem našeho milého Švejka, to je už poněkud složitější … označení jako „notorický blb“ ve Švejkově podání, je dost nedefinovatelná kategorie :-), tedy alespoň neměřitelná běžným měřítkem inteligence … ono to s ní totiž nemá až zas tak moc společného … ono je to s ní totiž tak, že celý tenhle příběh je „románem o lidské blbosti“ … a co si budeme povídat, pro nikoho není zrovna příjemné, vidět vlastní blbost vykonávanou druhým 🙂 … a náš dobrý voják Švejk na blbost nejen ukazuje, a to, kudy chodí … i kudy jedná 🙂 … je s ní v tak nejtěsnějším kontaktu, až se sám za blba považuje … a taky je za něj úředně prohlášený … a taky je se svou vlastní blbostí smířený: „Každej nemůže bejt chytrej, pane obrlajtnant, ti hloupí musejí dělat výjimku, poněvadž kdyby byl každej chytrej, tak by bylo na světě tolik rozumu, že by z toho byl každej druhej člověk blbej.“

    Řekla bych o sobě, že mám celkem dost načteno, a to z různých žánrů, a přeci pro mě není snad žádná z literárních postav tak těžko uchopitelná, jako právě Josef Švejk, jemuž naprosto schází základní lidsky instinkt, pud sebezáchovy, a přesto vždycky odchází jako vítěz?, jak se to vezme, téměř za všechno, co se kolem něj děje, vděčí svoji řeči, tedy, lépe řečeno, svým řečem, protože právě ty ho dostávají do nepříjemných situací, ale pak ho z nich vždycky zas vytáhnou :-), mluvíc nespisovně, taky vulgárně a vysmívajíc se všem a všemu, … o čem se ostatní bojí třeba promluvit, nebo i jen pomyslet:
    „Správně bylo kdysi řečeno, že dobře vychovaný člověk může číst všechno. Nad tím, co jest přirozené, pozastavují se jen největší sviňáčci a rafinovaní sprosťáci, kteří ve své nejmizernější lžimorálce nedívají se na obsah a s rozčílením vrhají se na jednotlivá slova.
    Před léty četl jsem kritiku jakési novely, ve které se kritik rozčiloval nad tím, že autor napsal: „Vysmrkal se a utřel si nos.“ Příčí se prý to estetickému, vznešenému, co má dát národu literatura.
    Toť jen malá ukázka toho, jaká hovadí se rodí pod sluncem.“

    PS: a ještě jednu postavičku musím připomenout … feldkuráta Katze, a vřele doporučuji věnovat pozornost jeho podnapilému kázání 🙂 …
    „Já bych se měl dnem a nocí za vás modlit, aby milosrdný bůh, vy kluci pitomí, vlil svou duši ve vaše studená srdce a svou svatou milostí smyl hříchy vaše, abyste byli jeho navěky a aby vás, vy darebáci, vždycky miloval. To se mýlíte. Já vás do toho ráje uvádět nebudu – .“Polní kurát škytl. „A nebudu,“ opakoval umírněně, „nic pro vás neuděláme, ani mne nenapadne, poněvadž jste nenapravitelní ničemové. Po cestách vašich vás nepovede dobrota Páně, dech lásky boží vás neprovane, poněvadž milému pánubohu ani nenapadne se zabývat takovými lotry.“
    … abyste nepropásli varování, před ztrátou smyslu života a promarněnými šancemi na spásu svých duší 🙂 …

    hroneczek

    25.09.2017

    Švejk někam přijde, něco udělá a je to dobře, místní ho mají rádi, pak jde jinam, tam něco řekne a je to špatně, místní ho tam pak nesnášejí. A tak pořád dokola. Přečetla jsem snad 3/4 té knihy a na chuť jsem jí nepřišla, musela jsem ji odložit na neurčito.

    Pavlína70

    18.09.2017

    Oblíbená kniha mého dědečka. Vždy o prázdninách jsem ji četla.

    mpb1913

    22.08.2017

    Tohle je tak známá kniha, že nemá cenu k ní nic psát. Já se odhodlal k jejímu přečtení po návštěvě míst, kde Hašek trávil své poslední chvíle a vyslechl si pár historek s ním spojených. Tím mohu všem, kdo si Haška zamilovaly, doporučit návštěvu Lipnice nad Sázavou. Krom spisovatelova muzea je tu především nádherný hrad od kterého měl Hašek klíče a tak když byl v dobrém rozmaru a v hostinci měly zrovna zavřeno jal se role průvodce. Jeho legendární prohlídky prý trvaly i přes tři hodiny a přesto, že na jeho výkladech nebylo zhola nic pravdy, návštěvníci prý vždy odcházely nadmíru spokojeni a pobaveni.

    ALadin1905

    03.08.2017

    Úžasný román, plný humoru, ale i stínů válečných hrůz …
    Génius Haška tkví v něčem jiném, než si spousta českých "Švejků" myslí. Jeho schopnost číst a znát lidi a všemožné jejich typy (variace) pramení bezesporu z jeho bohatého "hospodského" života. V mysli mi vyvstává jméno Karel Čapek, který je dle mého v tomto směru stejným velmistrem …
    Dle mého, duch Švejkův je – a zůstává věčnou otázkou, zda autor tuto interpretaci zosobňuje v jeho postavě vědomě, či tato charakteristika krystalizuje jaksi přirozeně, nechtěně – metaforou podstaty člověka jako organismu. Organismu, jenž neřeší rodinu, lásku, ideje, Boha … jeho jedinou a hlavní vlastností jest schopnost adaptace a přežití.
    Dílo samotné je také velmi cennou historickou kronikou a sondou do tehdejšího osudového dění.

    Katranis

    03.07.2017

    Nedočteno. Film byl mnohem lepší.

    Vyomi

    28.06.2017

    V podstatě tragikomický příběh převeden do formy vtipného vyprávění. Jednání s některými postavami zachycuje smutnost doby rozpadu monarchie a první světové války. Příběhů a Švejkova vyprávění je ve všech čtyřech částech tolik, že si je čtenář nemůže zapamatovat. Ke knize se určitě opět někdy vrátím. Ilustrace Josefa Lady jsou nezaměnitelné.

    Michaleus

    19.06.2017

    Čítanie inak, ako vo forme klasickej tlačenej knihy ma nikdy nechytilo. Napriek tomu som si v lete 2016 na iBooks zaobstaral toto vyslovene klasické dielo a na ďalších pár mesiacov sa pre mňa stalo čítaním číslo jeden. A to, že elektonické čítanie nemám rád a predsa som túto knihu prečítal, je len ďalším dôkazom, že táto kniha dokáže zaujať v hocijakej forme.
    Táto kniha je zvláštna v tom, že hoci si ju nemusíte obľúbiť ako celok, budete ju milovať. To vďaka mimoriadne zaujímavým a vtipným postavám. Mená, ktoré boli v tejto knihe, snáď ani nemusím vypisovať. Užijú si hlavne empatickí čitatelia, ktorí sa naozaj vžijú do (občas smiešnych) Švejkových starostí. Takýto okamih nastane napríklad v prípade, keď Švejka považujú vo vojenskej nemocnici za simulanta, či keď ho odsúdia na trest vo väzení. Máte zmiešané pocity – na jednu stranu vám Švejkove problémy prídu zábavné, na stranu druhú je vám ho ľúto.
    Jazyk používaný v tejto knihe je síce miestami archaický, je ale čitateľný a dokonca pútavý. Miestami (ale naozaj iba miestami) je dej dokonca morálne obohacujúci, hovorí o hrôzach druhej svetovej vojny či o tom, prečo by sa takáto vojna nemala odohrať znovu. Osobne si myslím, že túto knihu mnohí zaškatuľkujú ako šialenú hlúposť, obsahuje ale veľa múdreho a pre mňa ide rozhodne o české dielo číslo 1

    milan3144

    12.06.2017

    Je to skvělá kniha a četl jsem ji 3x. Přesto že ji chválím, vždy mi zbylo několik desítek posledních stránek, které jsem nikdy nedočetl. Snad proto, že i když jsem se při čtení skvěle bavil, hlavní postava je pro mne jen těžko zařaditelná, co to seká hlava nehlava a jeho jednání je často ode zdi ke zdi. Konec konců to se týká i samotného autora. Často jsem dumal nad tím, zda kdybych v té době žil a měl s Haškem co do činění, tak jestli bych byl ten co mu spílá a nemůže přijít na jméno, nebo bych jeho kousky bez výhrady schvaloval….no spíš asi to první…

    Kolobajda

    28.04.2017

    Osudy dobrého vojáka švejka jsem četl ještě na průmce – a to dřív, než jsem mohl vidět filmové zpracování. Vydání z roku 1944 (ještě z knihovny po mém tátovi) – a nejen ty čtyři díly, ale i další dva dopsané mým skorojmenovcem Karlem Vaňkem. A jedna perlička: Na hřbetech knih je překlep: "Osudy bobrého…". Za ty první čtyři díly se nedá dát Haškovi nic jiného, než pět hvězdiček, ale Vaňkovi bych dal pouze tři (roztahané, ukecané, přisprostlé), proto je nehodnotím.

    maryska09

    09.04.2017

    Nekde jsem cetla, ze clovek by za svuj zivot mel precist minimalne dve knihy, Bibli a Svejka, ve kterych je obsazeno vse. S tim se neda nez souhlasit. Kniha je vyborne napsana, ac je celou dobu brana s nadhledem a humorem, casto ctenare mrazi naznakem hruz prvni svetove valky, ktera je popisovana v cele sve nesmyslnosti a hruznosti. Je jen vecna skoda pro cesky narod, ze pan Hasek nestihl knihu dopsat.

    katushah

    31.03.2017

    Četla jsem taky v rámci všeobecného přehledu, ale tento humor mně neoslovil. Proto dávám tři hvězdy.

    Turmee

    13.03.2017

    Klasika, kterou znám z filmu nazpaměť. Přesto mi trvalo prokousat se všemi šesti díly docela dost dlouho. Švejk je postava veskrze zábavná a poučná. Přemýšlíte, jestli je opravdu tak blbý nebo tak chytrý. Osobně mám ráda nadporučíka Lukáše a nenažraného Balouna.
    Čtení mi ale ztěžovala spousta německého textu, kterému jsem, jakožto němčinou nepolíbený člověk, vůbec nerozuměla a občas to dokonce překáželo porozumění textu.
    Přiznám se, že jsem občas měla chuť Švejka za jeho vypravování uškrtit a pár takových pasáží jsem i přeskočila, každopádně i tak musím dát 4 *.

    SiuxBeast

    28.02.2017

    Švejk je ůžasná kniha, myslím si že takový základ každé dobré knihovny, když člověk potřebuje "vypadnout" z dnešní uspěchané a podivné doby a zasmát se od srdce 🙂

    babicka_amalka

    16.02.2017

    přečetla jsem v podstatě jen z povinnosti – patří ke všeobecnému vzdělání; ale nikdy nebudu patřit do spolku jeho skalních fanoušků 😉

    Sandik

    04.02.2017

    Diskuze o tom, jestli je Švejk skutečně takový blb nebo jestli to jen hraje, je myslím zbytečná. každému, kdo čte knihu pozorně by neměla uniknout místa, v nichž se na tuto otázku nalézá jednoznačná odpověď. Švejk je ovšem především literární postava, je to konstrukt autorův a Hašek jím jednoznačně vyjadřuje své vlastní pocity z vojny a z Válčení. Otázka přitom nestojí, jestli je Hašek pacifista či komunista, zrádce Rakouska nebo eventuálně i demokratického Československa, neboť Hašek si dělá legraci v podstatě ze všeho a ze všech. Jeho kniha je především dokonale absurdní a libující si v nesmyslnosti. Pokud tedy, Hašek něčím je, pak, minimálně v rámci této knihy, je dokonalým nihilistou, který na žádný lepší svět jednoduše nevěří. Ostatně není jistě náhodou, že děj knihy místy vcelku připomíná například Alfréfa Jarryho s jeho Králem Ubu a s patafyzikou. Švejk je ovšem jaksi "domáčtější", zdánlivě méně výbušný a drsný a jeho "poetika" je ryze hospodská. Velké podobnosti bychom ovšem našli i s Hrabalem, jehož strýc Pepin působí téměř jako Švejkovo "alter ego". Hrabala mám ovšem přece jen podstatně radši, neboť pro něj je tohle pivní pábení pouze jednou z mnoha poloh, zatímco Haškův Švejk s ní téměř stojí a padá. Ostatně, i v rámci Haškova díla shledávám mnohé texty zajímavějšími, což se týká především některých jeho povídek a fejetonů, dokonale vystavěných a vypointovaných. Švejk vedle nich působí dojmem příliš rozsáhlé a ne zcela zvládnuté knihy. To může být dáno tím, že mu chybí závěr, ale jistě se na tom podepsaly i okolnosti, za nichž kniha vznikala. Každopádně je veliká škoda, že Hašek knihu nemohl dopsat, a Švejk tudíž chtě nechtě zůstává, přes svůj olbřímí rozsah, nedokončeným torzem… Celkový dojem: 85%

    ledaver

    09.01.2017

    Na knihu mám hodně rozporuplný názor. První díl byl moc fajn, byl vtipný a zasmála jsem se. Naopak druhý mě vůbec nezaujal a docela jsem se u něj nudila. Poslední dva byly v podobném stylu, nicméně jsem se ještě k tomu zamotala do všech postav. Takže za mě takový průměr, nicméně Švejka, jako postavu samotnou, jsem si hrozně oblíbila. Takový milý, dobrosrdečný notorický blb:)