Ostrov včerajšieho dňa PDF, ePub, Kindle

By | 06/25/2018

Ostrov včerajšieho dňa

Tretí román úspešného talianskeho spisovateľa, autora slávneho románu Meno ruže, sa odohráva v 17. storočí, v období tridsaťročnej vojny a moreplavieb. Ecovo rozprávanie zahŕňa celú rekonštrukciu dobového poznania a životného štýlu: cestovateľstvo, astronómiu a astrológiu, mastičkárstvo i mágiu.

Verše prebásnili Viliam Turčány a Mária Štefánková




Kniha v českém jazyce!


Stažení Ostrov včerajšieho dňa zdarma kniha pdf mobi epub mp3 fb2 CD txt doc kindle Ibook iOS:


Ostrov včerajšieho dňa (0.00 EUR)


Stažení Ostrov včerajšieho dňa zdarma kniha:

MIRROR-2




Připojit stovky tisíc spokojených členů, kteří strávili bezpočet hodin vyhledávání multimediálního obsahu a online a hned teď a zároveň se těší nové knihy, časopisy a slavných komiksů.

Je tady a je to zdarma. Proto se musíte zaregistrovat kliknutím na některý z odkazů na této stránce:

  • Knihy, časopisy a comics neomezené, ať jste kdekoli: přímo do vašeho prohlížeče na počítači nebo tabletu.
  • Více než 10 milionů titulů pokrývá všechny možné žánry.
  • dostat to nejlepší knihy, časopisy a comics v každém žánru, včetně akce, dobrodružství, anime, manga, děti a rodinu, Classics, Komedie, reference , manuály, Drama, zahraniční, hrůza, hudba, romance, Sci-fi, fantasy, sport a mnoho dalších.
  • Nové tituly se přidávají každý den! Rádi bychom udrželi věci svěží.
  • Všechny platformy. Plně optimalizováno
  • Objevte, proč každý den chodí tisíce lidí.Zaregistrujte se a užijte si zábavu, neomezeně!


    Originální název:

    L’isola del giorno prima (1997)

    Žánr:
    Literatura světová, Romány
    Vydáno: , Slovart (SK)
    více informací…

    Nahrávám…

    Komentáře (23)

    Přidat komentář

    Belbo

    20.12.2017

    Po čtvrtém přečtení a druhém během roku 2017 považuji Ostrov za jeden z nejvýznamnějších románů 90. let 20. století a za nejkomplexnějších od Umberta Eca… Postřehů, nápadů k diskuzi, poznámek bych měl celou řadu, ale to bych musel být na jiné platformě. Proto ve stručnost: v žádném jiném prozaickém textu není narativní svět tak důsledně konstruován ve vztahu k chápání díla, autora, modelového autora, vypravěče, textu, povahy textu, pravdivosti textu atp. Je to Ecův nejvíce postmoderní román a zároveň román s naplno a bez příkras projeveným konstruktérem "Eco teoretikem". … Velké dílo

    AnjaVCL

    16.09.2017

    Tato kniha mi příjemně plynula, neměla jsem dojem, že by Eco čtenáře příliš zahrnoval filosofováním… Vybavuji si, že se mi líbila atmosféra knihy, tak trochu visící v jakémsi bezčasí, ačkoli hlavní hrdina mi byl poněkud nesympatický. Nepříliš akční, ale to není na škodu.

    AllyKumari

    13.09.2017

    Umberto Eco byl a bude jedním z nejlepších spisovatelů a nejchytřejších lidí, kteří kdy žili na této planetě. Každý, kdo jeho práci trochu zná, ví, že musí očekávat filozofování nad povahou světa, elementů a nesmrtelností chrousta, které bude prokládat děj příběhu. To konec konců dělá Ecovy romány jedinečnými. Bohužel, v tomto případě je filozofování 70% knihy, a příběh tím trpí. Je to dobře napsáno, je to zajímavé, ale nečte se to snadno a bez hany přiznávám, že polovina veškeré filozofie mi šla jedním uchem (okem?) dovnitř a druhým ven.

    PMR

    06.09.2017

    Eco byl evidentně schopný vytvářet texty různého typu, a proto je jeho tvorba jako celek (nebo soubor celků) obtížně hodnotitelná.
    Tato kniha je podle mého názoru čistě intelektuální hříčkou: Eco nechává dva "intelektuální anti-robinsony" trápit se na lodi nadohled ostrova – neschopné se k němu dostat. Zatímco skutečný Robinson Crusoe, vybavený obdivuhodnou zásobou praktických znalostí, na svém ostrově poměrně prosperoval, naši dva mudrcové se nezmohou takřka na nic – kromě vytváření impozantních teo/filo-sofických konstrukcí.
    Pokud je čtenář trochu zběhlejší, bude mu jistě ledacos povědomé – ale určitě ne tolik, aby se nudil.
    Na druhou stranu je škoda, že se čtenář vpodstatě nic určitějšího nedoví ani o době, ani o filosofii dominující této době.
    To je asi cena za zábavnější podání. Anebo je možná problém v určení dominantní filosofie v té době – zvláště na pomezí Itálie a Francie.
    Anebo to měl Eco ještě lépe promyšlené, jak poskytovat informace … Eco ví.

    Dmjouuu

    11.04.2017

    Přiznám se, že pro mě to nebylo lehké čtení. Smekám před autorovými znalostmi a schopností neskutečně popisovat a kombinovat, stejně tak klobouček před překladem pana Frýborta. Příběh je sice poutavý, ale ztrácí se pod nánosy filosofického chrlení, což mi dělalo problémy. Některé pasáže pro mě byly až nesnesitelně nacpané filosofováním. Kdybych měl hodnotit, tak kvalita knihy 5/5, poutavost 2/5 (to je ale moje osobní preference).
    Pokud chcete prožít svižný příběh, raději sáhněte po něčem jiném.

    Boubou

    11.08.2016

    Vždy jsem knihu rozečetla a po nějaké době jsem se k ní vrátila, nedalo mi to. Tak jsem se ocitla v kůži hlavního hrdiny, který téměř celou knihu přemýšlí o tom, jak se na ostrov dostat. Některé kapitoly se mi líbily víc a některé míň, některé bylo těžké pochopit a musela jsem se pekelně soustředit. Kniha ve mně zanechala silný dojem, ale určitě není pro každého. To možná i díky tomu, že mě 17. století a historie zajímá.

    Eldar80

    01.03.2016

    Eco v této knize mistrně rozehrál filozofické a vědecké názory, které v té době sídlily v hlavách lidí. Koho aspoň trochu nezajímá filozofie neměl by se nejspíš do knihy pouštět. Během čtení totiž bylo nejúžasnější ponoření se do myšlenkového světa středověké mysli. Osoby na které naráží hlavní hrdina ve svém životě totiž myslí v kontextu vědeckého poznání své doby. A věřte, že to byl svět velmi odlišný od našeho. V dnešní době považujeme spoustu našich znalostí za samozřejmost, ale v 17. století bylo stále všechno jinak. Vznikají první dalekohledy a mikroskopy a svět se postupně zvětšuje. Velká část příběhu sleduje bádání o měření světové délky, které bylo v té době ještě neznámé. Sledujeme tragikomický osud trosečníka, který se obírá vlastním životem a snaží se vypořádat s nenaplněnou láskou a touhou po vědění, které získal v Paříži. Kniha ve mě vytvořila spoustu různých emocí a dojmů. Rozesmála mě i dojala. Ve vzpomínkách sledujeme životního osudy mladého šlechtice od dětství k přítomnosti. Noření se do vzpomínek nabývá na intenzitě až se postupně začne střetávat se skutečností. Kniha je lépe napsaná než Foucaultovo kyvadlo, protože je zábavnější a neobsahuje tolik hluchých míst. Pokud hledáte zábavný dobrodružný román, ruce od toho. Ikdyž je to perfektně napsané, tak chování postav, divné seky v ději a nevyváženost hodnocení sráží na 85%

    Kluvo

    08.12.2015

    Zaujimava myslienka o datumovej hranici. V konecnom dojme posobive, no niektore pasaze boli az triznive, ale nakoniec som ich prekonal. Umberto toho naozaj hodne nastudoval, mozno by to nakoniec nemusel celkom vsetko pouzit, ale je to hold intelektual kazdym coulem.

    alef

    01.12.2015

    Dočteno, … mám za sebou další (v pořadí již třetí) z Ecových úžasně vystavěných příběhů. V tom nejlepším slova smyslu v něm Eco opět na 100% využil svých fenomenálních a obdivuhodných znalostí (přiznávám, obdivuji tu ohromnou šíři jeho záběru) a předložil nám čtenářsky velmi náročný text (středověké vyprávění), ve kterém nám, čtenářům, na jednu stranu dává velkou míru svobody – v interpretaci jeho textu (pouze nabízí možnosti, a je na nás, jak si zvolíme), ale zároveň si klade vysoké nároky na naše znalosti, a my, pokud chceme bezezbytku využít vše, co nám Eco nabízí, musíme disponovat celkem slušnou mírou znalostí … a to je do značné míry to, co mě k Ecovi "vábí a přitahuje" (touha ověřit si vlastní míru vědění :-).

    A ještě k příběhu … už po prvních přečtených stránkách zjistíme, že se spolu s autorem (komentátorem děje) a hlavním hrdinou, ocitáme na prahu novověku, přesto do děje ještě naplno zasahuje i doznívající středověk, a tak se setkáváme s Aristotelem, jako vrcholnou autoritou středověké vzdělanosti, abychom se posléze dostali, třeba až k Descartovi, jednomu z vrcholných představitelů novověku … za mě, bezva, výborné i když náročné čtení … to, že Eco, filozof, naplno využívá svých znalostí, jsem psala už výše a v příběhu je to hodně patrné, ale já se na to těšila a opravdu jsem si to užívala :-).

    Pane Eco, pro mě … opět dokonalé.

    Janek

    08.11.2015

    Skutečně náročný Eco. Musím přiznat, že mě Eco docela štval, jak si se mnou pohrával. Ale stálo to za tu dřinu. Pro mě asi nezajímavější část – holubice jako symbol.

    helena8600

    20.06.2015

    Kniha je opravdu neuvěřitelně malebná, co se týká jazyka 🙂 Leč náročná !

    Rade

    02.04.2015

    Dost těžké čtení…
    Co mě na knížce uchvátilo, byl nádherný jazyk, k tomu jistě přispěl i vynikající překlad Zdeňka Frýborta.

    …"Možná, řekl si, jsem už v zajetí přeludů, pochutnávám si tu na kokosu a přitom vlastně okusuji nějakého hlodavce, soukám do sebe jeho substanci a co se nestane, prsty se mi ztenčí, promění se v zahnuté drápy, naroste na mně nakyslá srst, hřbet se vyboulí a budu přijat do zlověstné apoteózy štětinatých obyvatel této bárky Charónovy."…

    … "Jezuitský mozek je prostě mozek, s tím se nedá nic dělat, řekl si Roberto a naplnil ho obdiv. Povedlo se mu to! Po mořském dně se teď špacíruje jezuita a svět o tom neví. Údolí všech oceánů by mohla být zalidněna jezuity, a nikdo by nic netušil!"

    jaryn

    18.11.2014

    Tohle je jediný Eco, kterého jsem dočetl (i když i zde byly pasáže, které nešlo nepřeskakovat). Jedna rovina knihy – na moři – má opravdu kouzelnou a trošku děsivou atmosféru; druhá rovina, kde se hrdina knihy vrací ve svých vzpomínkách na různá kolbiště, ať už vojenská či politická, je pro mě daleko únosnější než v jiných autorových opusech.

    elcapitano

    24.06.2014

    Jako leknce z literárního manýrysmu dobré. Kdo to ale má vydržet, že? Ale ať nejsem tak příkrý v hodnocení: velmi mne zaujala druhá rovina románu, kde Eco (spíše mimoděk) popisuje tehdejší úroveň znalostí – mořeplavba, vojenství, filosofie, zeměpisné znalosti… To se mi opravdu líbilo, narozdíl od literárních schválností, které jsem takřka nezvládl.
    Není to lehká kniha, jsem ale rád, že jsem jí četl, byla to svým způsobem od autora výzva.
    …jo a navíc tak nemožný hlavní hrdina..

    pipetion

    01.02.2014

    Přeskakovala jsem. Některé úvahy a popisy byly únavné. O děj ani tak nešlo. Oceňuji jeho smysl pro humor (velká radost, když mi něco došlo). Bylo podnětné číst si o myšlení lidí 17. století (to co nyní považujeme za samozřejmost nebo pitomost) a také o jejich vnímání, které bylo plné symbolů. Docela mě zaujalo, na co vše Roberto vzpomínal, protože jeho minulost se stala jeho záchranou. Hm, a to je asi všechno, ke knize se vracet nechci a kdybych Ostrov četla jako první, byla bych vůči Ecovi ostražitá.

    Bear Reader

    27.12.2013

    Jako předchozí Eccovy knihy, nic lehkého.

    zipporah

    19.12.2013

    stotožňujem sa s shenandoah, nebavilo ma to, samozrejme, slovné spojenie "nudne napísaná kniha" v Ecovej tvorbe neexistuje, ale musím povedať, že ma toto fakt nebavilo, niekoľko riadkov ma zaujalo, ale slabé a chýbal mi tam aj jeho humor, veľmi málo ho tam bolo… Il Nome della Rosa je zatiaľ pre mňa najlepší román a dovolím si povedať, že v prvej azda trojke najlepších historických románov 20. storočia!

    Atuin

    10.11.2013

    Umberto Eco píše často jako by až za hranici únosnosti, aby čtenáře dostal na takový stupeň varu, aby jím mohl přeci jím maličko ovládat a uvedl ho do protiútoku, který může čtenář vést pouze formou dialogu se sebou samým. Pro svůj myšlenkový prostor který vtěsnal do této knih si nemohl vybrat lepší dobu. Opět se snaží ( velice zdařile) čtenáře pobláznit vším tím neodhadnutelným a jen poloodkrytým, ovšem u mě je to s ním vždy tak trošku boj neboť veškerá ta jeho tendence vysvětlovat, opatřovat nějakou nefalšovanou pravdou se mi mnohdy zdá hraniční a bez příchutě.. Ovšem zbytek vám podá opět luxusně, nepředvídatelně a kvalitně. Je to jako na okamžik zaprodat duši s tím že na konci jí chci vždy hezky nazpátek. Ale už pro tu výzvu má jistý význam téměř každý jeho text.

    budíček

    08.06.2013

    Opravdu hezký historický román zachycující život středověké společnosti, myšlení i pohledu na svět. Provede čtenáře tehdejším životem na venkově, vojenským obléháním pevnosti, životem v pařížské společnosti plné různých spolků, zachycuje tehdejší filosofii, různé vynálezy a objevy a v neposlední řadě objevy zámořské, především pak hledání metody určení zeměpisné délky. Když to takhle vypisuju zní to strašně suše a nudně, ale mistr Eco nedokáže psát nudně, dokáže člověka uchvátit svou fantazií, myšlenkovými obrazy, svými znalostmi, svou moudrostí a krásným jazykem a navíc příběh má dvě linie. Tou druhou je ztroskotání hlavního hrdiny na tajemné lodi, na které není ani živáčka poblíž tajuplného ostrova, na které se kromě velkého množství hodin skrývá i záhadný vetřelec… Celkově se mi knížka líbila, 3/4 jsem jí přečetla poměrně rychle, pak následovala asi stostránková únavná část plná filosofie a dumáním o všem a o ničem, a nad tím, kdy se hlavní hrdina po kousnutí jedovatou rybou chtěl stát kamenem už jsem si nebyla jistá, jestli to autor myslel vážně nebo si ze čtenáře utahuje, ale dotáhl román do konce a konec se mi opět líbil. Kdo má rád filosofii a středověk (speciálně mořeplavby a zámořské objevy) tak si příjde na své… Jméno růže to nepřekonalo a tak za ty zdlouhavé úvahy dávám o bod míň.

    hromes

    14.11.2012

    Ostrov včerejšího dne mne zrovna nenadchl. Dějove vůbec, ale tentokrát ani po stránce úvahové, přitom myšlenky Umberta Eca se mi jinde líbí. Snad zas u jiného románu….

    martin č.

    24.08.2012

    U první Ecovy knížky (Jména růže) jsem si toho pro napínavý děj navšiml asi vůbec, u Foucaltova kyvadla, oslňujícího spletitým množstvím faktů už to na mne dýchalo více a u tohoto třetího románu to čiší skoro z každé věty. O čem mluvím? O Ecově relativizování všeho a nevíře v nic, zejména v Boha, o kterém přitom tolik píše. Eco ve svých románech čtenáře udivuje svými znalostmi a odhaluje nesčetné množství slepých uliček lidského hledání (pro což má knihy cenu číst) a na nich se snaží dokázat, že svět nemá žádný vyšší řád a lidské dějiny jsou jen dějinami po sobě následujících omylů. Nejvíce to vystihuje asi závěr knihy:
    "Robertův příběh by pak nesloužil ani jako morální ponaučení,…, a nakonec by nám nezbylo než přiznat si, že v životě se věci přiházejí jen tak, protože se přiházejí, a jen v Říši Románů se zdá, že se přiházejí prozřetelně a kvůli něčemu"
    S tímto postojem naprosto nesouhlasím, pro obohacení znalostí a pro podněty k přemýšlení si ale nejspíš ještě další román časem přečtu.

    shenandoah

    28.02.2011

    Byla bych radši, kdybych to nečetla.

    WEIL

    28.12.2010

    Kdo nečetl, ten se ochuzuje a může si za to sám!!!