Mýtus o Sisyfovi PDF, ePub, Kindle

By | 03/30/2018

Mýtus o Sisyfovi

Eseje na téma absurdity, svobody myšlení a rozhodování, smyslu tvorby a existence.

Byť většina čtenářů vnímá Camusovy eseje, a tedy i eseje tohoto svazku, jako texty filozofické. Camus sám se za filozofa nepokládal: tvrdil, že v něm není ani špetka filozofa, že chce pouze zjistit, jak se chovat. To lze chápat jako důkaz, že morálka se mu jevila významnější než metafyzika. My můžeme nicméně spatřovat v Mýtu o Sisyfovi pojednání o lidském údělu: Camus nám v něm předvádí vrcholně absurdního hrdinu – Sisyfa, kterého bohové odsoudili k nejstrašnějšímu trestu, jímž je zbytečná a beznadějná práce.
Nesmrtelný život je nemožný, a proto je lidská existence absurdní, to je základní postulát této knihy. Je-li však absurdno podstatou lidských vztahu, jak v tomto absurdnu žít? Proto nijak nepřekvapí, že svazek začíná esejem o sebevraždě, v níž Camus spatřoval jediný skutečně závažný filozofický problém, nikoliv však řešení, které se mnohem spíš jevilo v podobě vzpoury. Okolnosti totiž, podle Camuse, mohou sebevraždu vysvětlit, leč vůbec ji neospravedlňují. Lidské drama začíná teprve ve chvíli, kdy člověk začne pochybovat o vlastní existenci, kdy veškerý jeho svět začne ztrácet barvu a jeho podstata se začíná měnit. V takovém okamžiku pak člověk nahlíží na existenci, jako kdyby mu nepatřila, jako něco nalézajícího se mimo něj, jako nějakou podivnou chorobu. Absurdno se však nemusí vždycky zrodit pouze z nespokojenosti, z neštěstí. Lidský osud je záležitostí lidskou, kterou musí vyřešit lidé. Sisyfovou tichou radostí bylo, jak nám Camus sděluje, že byl pánem vlastního osudu – a tak je tomu i s absurdním člověkem. To, čemu Camus říká absurdno, ona konfrontace iracionálního světa a zoufalé touhy po lásce a světle, je přece největší záhadou člověka, kterou nacházíme u autorů Camusovi blízkých – u Dostojevského, Kierkegaarda, Kafky. Když Camus formuluje tuto záhadu, tento střet svobody a osudu, morálky a historie, proniká do samé podstaty metafyzické zkušenosti. Člověk, který objevil absurditu-vášeň, jak to nazývá Camus, musí pokračovat ve svém zoufalém hledání, dokud nezahlédne světlo.




Kniha v českém jazyce!


Stažení Mýtus o Sisyfovi zdarma kniha pdf mobi epub mp3 fb2 CD txt doc kindle Ibook iOS:


Mýtus o Sisyfovi (0.00 EUR)


Stažení Mýtus o Sisyfovi zdarma kniha:

MIRROR-2




Připojit stovky tisíc spokojených členů, kteří strávili bezpočet hodin vyhledávání multimediálního obsahu a online a hned teď a zároveň se těší nové knihy, časopisy a slavných komiksů.

Je tady a je to zdarma. Proto se musíte zaregistrovat kliknutím na některý z odkazů na této stránce:

  • Knihy, časopisy a comics neomezené, ať jste kdekoli: přímo do vašeho prohlížeče na počítači nebo tabletu.
  • Více než 10 milionů titulů pokrývá všechny možné žánry.
  • dostat to nejlepší knihy, časopisy a comics v každém žánru, včetně akce, dobrodružství, anime, manga, děti a rodinu, Classics, Komedie, reference , manuály, Drama, zahraniční, hrůza, hudba, romance, Sci-fi, fantasy, sport a mnoho dalších.
  • Nové tituly se přidávají každý den! Rádi bychom udrželi věci svěží.
  • Všechny platformy. Plně optimalizováno
  • Objevte, proč každý den chodí tisíce lidí.Zaregistrujte se a užijte si zábavu, neomezeně!


    Originální název:

    Le Mythe de Sisyphe (1942)

    Žánr:
    Literatura naučná, Filozofie
    Vydáno: , Svoboda
    více informací…

    Nahrávám…

    Komentáře (10)

    Přidat komentář

    m4xp4yn3

    21. února

    Kamymu bylo 27 let, když tenhle matroš psal, a taky to podle toho vypadá.
    V prvních kapitolách pálí jako vydrzlý gangsta-raper po etablovaných jménech ("seš nula Kierkegaarde, Šestove tvoje máma mi hulí dick, Nietzche – you my nigga!"), později argumentuje pro svůj životní postoj (jen těžko to lze nazvat filosofií), přičemž jeho chatrnou konstrukci kompenzuje radikálním tónem. Čtení je to v lecčems inspirativní, Camus byl nadaný, nabízí pár neotřelých vhledů a pojmenování, vše ale v intencích intelektuálního vzepjetí marnivého floutka.
    Navíc jeho ústřední výzva, přijmout život bez naplnění a naděje ("One must imagine Sisyphus happy"), patří mezi ty méně lákavé.

    Doslov Evy Beránkové je víc "real" než samotný text. Je konstruktivním uvedením na pravou míru, chápavým hlasem matky, která vysvětluje proč její syn právě rozbil okno muzea, že on měl svůj dobrý důvod, prochází si teď takovým obdobím, však on z toho vyroste (pokud ho dřív něco nepřejede).

    Narcisismus francouzských autorů je dost na škodu.

    irskádívka

    06.12.2017

    Mýtus o Sisyfovi se v tomto dílku zaměřil na objasnění pojmu absudno ve všech jeho podobách a ve všech částech lidské existence, které se dotýká.
    Je to náročné čtení, pro čtenáře málo sběhlé ve filosofických studiích těžko uchopitelné. Přesto stojí za přečtení, aspoň pro vytvoření si uceleného přehledu Camusových děl.
    Připravte se však na náročné večery, kdy třeba trávit myšlenky, jak je autor sepsal, větu po větě.

    Knišíl

    04.02.2017

    Vyhnu se protentokrát hodnocení. Asi mi nepřísluší při mém vzdělání a vědomostech toto dílo kritizovat, ať již pozitivně či negativně. Camuse jako literáta mám rád, jeho filosofická esej mě zaujala, některé pasáže se četli hůře jiné lépe. Myslím, že v rámci filosofických textů jde pořád o čitelnější formu a v myšlence přijetí absurdna přeci jenom shledávám jakousi "naději". Těžká četba, bojím se domyslet si, o čem bych začal přemýšlet, kdybych se pořádně zamyslel nad některými částmi textu. Pravděpodobně jedna z knih, kterou si budu muset v budoucnu přečíst znova. A ať už jsou Camusovy názory jakékoliv, stojí alespoň o tu trochu pozornosti, totiž jejich vstřebání a pochopení, pokud bych chtěl s Camusem nesouhlasit, měl bych aspoň chápat s čím nesouhlasím, do té doby jen mohu říci, že nelituji času stráveného s touto knihou.

    -Pečivo-

    29.01.2017

    "Nevím zda tento svět ma smysl, který ho přesahuje. Vim však, že tento smysl neznám a že v dané chvíli je zcela nemožné, abych ho poznal."

    "Buď jsme svobodní a všemocný bůh je odpovědný za zlo, nebo jsme svobodní a odpovědní a pak neni bůh všemocný."

    "Člověk si vymyslel boha, aby se nezabil. To shrnuje veškeré dějiny az po současnost."

    No a takhle nějak ty eseje rozkládaj a skládaj člověka a bytí. Ivan Hlinka to shrnul jeste stručněji: "Hlavně se z toho neposrat". Paradoxně právě sedím na záchodě.

    Knihu jsem v průběhu čtení ztratil a po měsíci zase našel. Kdyby blikala nebo pípala, tak by se to nestalo. Proto jen 6/10.

    B.V.

    20.11.2016

    "Hledat pravdivé neznamená hledat žádoucí." (str. 60)

    Máte-li rádi Dostojevského, pak budete milovat tyto eseje. Doporučuji všem, kteří v knihách nehledají naději, ale upřímnost a hloubku. A možná i nějakou odpověď.

    ANATS

    20.07.2016

    …" Jak mám žít a jak se chovat s vědomím, že moje existence může kdykoli náhle skončit ? Jaké myšlenky, cíle a hodnoty vůbec obstojí tváří v tvář smrti ? A stojí vůbec za to žít ?…"

    Tři otázky…a ty mě stačí k tomu, abych začala uvažovat ( pochybovat ) o sobě, o všem a co vlastně má a nemá v životě cenu.
    Camusův Mýtus o Sisyfovi je neskutečně náročné a těžké čtení. Přečetla jsem, prokousala jsem se až na konec…ale opravdu "jen" přečetla. Záměrně jsem o obsahu slov a myšlenek nepřemýšlela, protože bych to vnitřně nezvládla. Myslím si, že tam jsou napsány všechny skutečný pravdy o našem světě a bytí….a né ty lži, které si denně vytváříme kolem sebe a jestě jim veříme.
    Drtivě pravdivý….to je Mýtus o Sisyfovi, který s každým čtenářem pořádně zamává.

    opic 12

    31.03.2016

    V nevolnosti všedního dne,pěšákem spějícím k sebezničení. Není to návod,není to klíč,není v tom naděje ani chtíč. Odměnou muže být smíření s udělem. Proč žít s iluzí posmrtného ráje,když nebude odměna ? Co očekávat od života,už v nejmenším věku o povědomí vlastní konečnosti. Jaký smysl tomu dává člověk,vesmír je lhostejný a to je pravda,pravda pravdy o vlastní pravdě a ta je pravdivě nejpravpodobněji nejpravdivější,jaká je tedy pravda. Co je povaha reality,pohrdaní,hnus,naděje …
    Nahmatat,uchopit,přečíst každou větu a nepozastavit se téměř za každou. Náročnost hutného textu pro přinejmenším celého otevřeného čtenáře s odhodláním číst něčí myšlenky,jistě to poté u vás zanechá i něco hlubšího k přemýlání.
    Mužeme s tím nesouhlasit,mužeme se přít,ale to je asi tak všechno co s tím mužeme dělat.

    MorriconeTheGod

    19.02.2015

    Pro mě naprosto stěžejní dílo, které mělo nejspíš významný podíl na mém přežití, avšak jistojistě minimálně na udržení (nebo obnovení) mého duševního zdraví.

    HTO

    15.11.2012

    Toto měl k Sisyfovi co říci Jacques Bergier (přepsáno ze samizdatu Víza na jinou Zemi): „Další charakteristikou výjimečných lidí je to, že jsou extremně jasní. (…) Tak jako řada knih, jež údajně popularizují teorii relativity je naprosto nesrozumitelných, tak zase Einstein či Eddington jsou naprosto jasní.

    A stejně je tomu u všech velkých průkopníků a zvláště u Curiere, kterého nečteme nikdy dost. Je také třeba pocho­pit, že tito velcí průkopníci měli na počátku své kariéry osvícení, která se navracejí, jež však měli často čas zaznamenat. Tato osvícení je snadné nalézt. Jsou samozřejmě smíchána s technickými podrobnostmi a někdy s matematikou. Někdy je třeba pročíst desítky stránek než padneme na pasáž, která osvěcuje celý vesmír světlem stejně intenziv­ním jako krátkým. Tento druh bádání však stojí za to.

    Nachází se v něm uspokojení, jaké nepřináší žádná jiná četba, snad jen kromě science-fiction v jejích nejinspirovanějších okamžicích. Autoři sci-fi bohužel většinou nevypadají na to, že by četli tyto vědecké knihy. Pokud se týče filozofů, ti o nich nikdy ani neslyšeli.

    Takový Sartre bude třeba hovořit na stovkách stránek o esenci a existenci a přitom ani nebude vědět, že střídavý proud, kterým si svítí, se desetkrát za sekundu změnil z esence v existenci a naopak.

    A vzpomínám si na rozhovor, který jsem měl s Camusem o Sysifovském mýtu. Řekl jsem mu, že když se kámen kutálí dolů, Sysifos by mohl zachytit ztracenou energii stejně ja­ko se to běžně dělá s padající vodou, tj. tím, že by vyro­bil elektrický proud. A Camus mi řekl: „Ono je tedy možné vyrábět elektrický proud z padajícího předmětu?“ Nechal jsem toho.“

    Ekei

    Camus úžasně vystihl základní dilema, které se ve mně pere. Doporučuji k přečtení každému, kdo se zamýšlí nad smyslem své existence. Jen nedoufejte, že vám Camus dá odpověď nebo naději.