Mesto slepých PDF, ePub, Kindle

By | 06/25/2018

Mesto slepých

Katastrofická vízia sveta postihnutého náhlou epidémiou slepoty, ktorá sa šíri pohľadom a v krátkom čase jej podľahne celé mesto, krajina a dá sa predpokladať, že i celý svet, okrem jednej ženy, ktorej zrak zostal, a jej očami aj čitateľ vníma do dôsledkov premyslené a opísané scény zo života v slepote.
Autor je nositeľom Nobelovej ceny za literatúru za rok 1998 a jeho štýl, ktorý si i v tomto románe zachoval všetky atribúty a pôsobí ako autentické rozprávanie o kataklizme, je popretkávaný tradične istými fantastickými, či s absurditou hraničiacimi prvkami.



Kniha v českém jazyce!


Stažení Mesto slepých zdarma kniha pdf mobi epub mp3 fb2 CD txt doc kindle Ibook iOS:


Mesto slepých (0.00 EUR)


Stažení Mesto slepých zdarma kniha:

MIRROR-2




Připojit stovky tisíc spokojených členů, kteří strávili bezpočet hodin vyhledávání multimediálního obsahu a online a hned teď a zároveň se těší nové knihy, časopisy a slavných komiksů.

Je tady a je to zdarma. Proto se musíte zaregistrovat kliknutím na některý z odkazů na této stránce:

  • Knihy, časopisy a comics neomezené, ať jste kdekoli: přímo do vašeho prohlížeče na počítači nebo tabletu.
  • Více než 10 milionů titulů pokrývá všechny možné žánry.
  • dostat to nejlepší knihy, časopisy a comics v každém žánru, včetně akce, dobrodružství, anime, manga, děti a rodinu, Classics, Komedie, reference , manuály, Drama, zahraniční, hrůza, hudba, romance, Sci-fi, fantasy, sport a mnoho dalších.
  • Nové tituly se přidávají každý den! Rádi bychom udrželi věci svěží.
  • Všechny platformy. Plně optimalizováno
  • Objevte, proč každý den chodí tisíce lidí.Zaregistrujte se a užijte si zábavu, neomezeně!


    Originální název:

    Ensaio sobre a Cegueira (1995)

    Žánr:
    Literatura světová, Romány, Sci-fi
    Vydáno: , Slovart (SK)
    více informací…

    Nahrávám…

    Komentáře (44)

    Přidat komentář

    Uroborus

    včera

    Pre mňa, značne depresívna kniha, ako inak,…

    Dagros

    08. března

    Nádherná kniha, která se čte opravdu sama. Četla jsem knihu před 4 lety a musím říct, že si ihned vybavím celý její děj, což se mi zrovna často nestává. Je napsaná velmi poutavě, že se od ní nemůžete odlepit a navíc je tam hodně věcí na zamyšlení. Určitě si jí opět někdy ráda přečtu.

    rabor

    18. ledna

    Další krásná apokalypsa, tentokráte v podobě epidemie slepoty. Jsem rád, že mám dočteno, kniha byla z počátku dost sugestivní a bál jsem se, že bych taky mohl zničeho nic oslepnout a nemít přitom dočteno, ale vzhledem k poslední třetině knihy, která múj pětihvězdičkový dojem srazila k slabému prúměru, by mě náhlé oslepnutí štvalo snad jen proto, že bych oslepl při čtení slepoty a neviděl bych nikoho, kdo by se té situaci zasmál.

    parvitas

    17.10.2017

    Klasiská postapo. Som neskutočne rada, že sa mi táto kniha dostala do rúk. V našej knižnici neexistuje ani jeden výtlačok, dostať sa ku Slepému mestu cez antikvariáty je nemožné… a keď mi jedna zlatá žienka knihu požičala, padla za večer. Ďakujem! Btw, zaujímavosťou je, že toto české vydanie (Slepota) má zväčšené písmená.
    Dej asi všetci poznáte, najpr oslepne jeden človek a potom aj všetci tí, s ktorými príde do kontaktu a vláda ich nakoniec zavrie do sanatória, kde majú buď prečkať, kým sa nájde liek, alebo… No skôr to vyzerá na to alebo. Ako prvé sa zhumusili záchody. Prestane odtekať voda, záchody sa upchajú, a hneď je hnedá katastrofa na svete a v chodbách…
    Tá jediná, čo vidí, sa neprezradila (zatiaľ), ale musí to byť fuj… Dodávky jedla slabnú, silnejší terorizujú slabších a keď dôjde na hromadné znásilňovanie, tak dvojnásobne fuj. Kým sa nevyrieši, vyzerá to ako koniec sveta, čiže fajné postapokalyptické dianie naokolo. Všetko sa točí okolo jedla a pitia a bezpečia. Klasika. Akurát mi nejde do hlavy, prečo autor zabudol na malé deti?!?! Je tam spomenutý jeden chlapec, bez veku, ale to je všetko… Jasné, že si začnem domýšľať, ale aj tak. Akoby v tom Samarangovom meste neboli mladšie osoby. Za to mu dávam bod dolu, lebo keď sa už tak odviazal na scénach v blázninci, či v meste, tak už mohol spomenúť detailnejšie aj deti. Vlastne tuším nejaké boli pošliapané davom. Ale to nemohli byť všetky…
    Správanie sa davu na uliciach mi pripomínalo Deň trifidov, takže až také šokantné to nebolo. Podľa mňa by ľudia boli ešte horší…

    micha-ella

    10.08.2017

    Výborný námět. Nepříjemné dialogy.

    lucik2773

    06.08.2017

    Za začátku jsem na text koukala trochu s nedůvěrou, souvislý text bez jmen, bez uvozovek u přímé řeči…ok, kniha napsaná jiným stylem, zase něco nového, uvidím jak se mi to bude číst…a ono ejhle, když jsem si zvykla, četla se mi kniha víc než dobře. Příběh se mi líbil, až na ten rychlý a odbytý konec, proto dávám 4 hvězdy.

    DominaCZ

    20.12.2016

    Tákže jsem dle vašich nadšených komentíčků dala na těšení, že v tom rozpoznám mistrnou alegorii na společenskou slepotu.
    Jenže ona je to v jednom kuse jedoucí slovní a dějová slitá čára.

    Nepsat bez uvozovek a oddělení dialogů je prostě na nic.
    Že jsou postavy bez jmen by ani tak nevadilo.

    Vadil ale ten děj. Když někdo nevidí, je jasný že tápe. Jenže oni tápali pořád a všude, protože pořád někam lezli, i když věděli, že tam jsou zamčení.
    Zabila mě věta o dalších přijivších do karantény, kdy svou ženu jeden z "domácích" VZAL NA PROHLÍDKU BUDOVY.
    Slepej jde pomocí šourání se podél zdí UKÁZAT slepé ženě, jak to tam VYPADÁ..?… to byl žert nebo snaha otestovat čtenářovu logiku a znalost děje nebo to autoroj prostě jen nelogicky ujelo..?!

    Opakování bílého mléka v očích bylo ohraný .

    SPOILERY.
    Pak už jen jeden dlouhej nekončící dialog o gangrenozní noze zraněné kopnutí podpatkem (nereálné zranění – podpatek kopnutý dozadu a nahoru není nůž ), brečících pochcánkovi a špatné snaze vidící ženské.
    THE END.

    Dostávání se ven a další "žití" bylo pořád dokola.
    Závěr a následné prozření to zabilo úplně.
    Uhm, prostě NE.

    lushi

    28.11.2016

    Text plynul. Začal šokem a pak na sebe navaloval další a další hrůznosti. Jednalo se o skvělé vtáhnutí čtenáře do slepého světa. Občas jsem po odložení knihy zapomněla, že vlastně vidím a nejsem slepá jako všichni ostatní. A divila jsem se, že přítel slepý není. Opravdu tak moc mě svět této knihy pohltil.

    S nezvyklým tokem textu jsem bojovala celou dobu, absence označení přímé řeči mě mátla, ale na hodnotě textu neubírala. Vlastně tím text získal nový (nebo spíše správný) rozměr. Rozhodně jde o knihu pro čtenáře se silným žaludkem, Saramago sice popisuje prostě, ale i to stačí…

    Jsem ráda, že jsem se k čtenářské výzvě 2016 přidala. Díky kategorii knihy autorů oceněných Nobelovkou jsem objevila úžasné knihy a autory. A tato je jedna z nich. O autorovi ani knize jsem nikdy předtím neslyšela, přitom se jedná o fantastické dílo!

    Matty

    19.09.2016

    Bezejmenní lidé v nejmenovaném městě postupně začnou ztrácet zrak. Nevidí černotu, ale bílo. Jak píše autor, jejich oči jsou „zaplaveny mořem mléka". Tento básnický obrat nijak neumenšuje děsivost viru, jemuž je prakticky nemožné se vyhnout. Stačí slepcův pohled a sami oslepnete. José Saramago na půdorysu (post)apokalyptického thrilleru rozvíjí zneklidňující podobenství o zkáze, k níž zaslepená společnost směřuje. Nevidomost je zde vnějším projevem lidské nevšímavosti, sobeckosti a krutosti. Když nevidíme, co pácháme, proč bychom vůbec měli vidět? Boží trest (třebaže i svatí jsou nakonec slepí), nebo vysvobozující prozření?

    Autor nás zavírá do blázince společně s ostatními. Bez kontaktu s okolním světem, bez vysvětlování, proč k „tomu“ došlo. Po příčině slepoty příznačně nepátrá ani žádná z postav, jako kdyby na podobné ztrestání čekali. Na ohlížení do minulosti není čas, vyprávění se ubírá stále vpřed, mrtvé a trpící nechává za sebou. Z lakonických, dění z mírného odstupu komentujících poznámek autora číší více ironie než soucitu. Není krutý, jde spíše o postoj „co jste si způsobili, to máte“. Žánrově kniha osciluje mezi zmíněným thrillerem, věcným a realistickým a podobenstvím, aniž by metafyzická rovina znemožňovala číst Slepotu coby zručně napsanou žánrovku.

    Zatímco lidé přicházejí o zrak, Saramago zbavuje své psaní jakýchkoliv stylistických kudrlinek. Je maximálně úsporný, vyhýbá se popisům prostředí a postav, ve skutečnosti spíše určitých typů charakterizovaných jejich pojmenováním (nikoli jmény). Souvislý tok vyprávění nenarušují vykřičníky, otazníky a u přímé řeči ani uvozovky. Výroky jednotlivých postav je obtížné odlišit. Obrazy mizí, slovo vládne. Se strohým stylem kontrastuje brutální realita „oslepeného“ světa, v němž jsou lidé schopni těch největších krutostí.

    Stejnojmenný film Fernanda Meirellese z podstaty filmového, tedy vizuálního média nedosahuje působivosti neobrázkové (slepé) knihy, ale stejně jako u knihy jsem se při něm necítil vůbec příjemně, což berte jako doporučení.

    midlajs

    11.08.2016

    Mozny spoiler, upozornuji predem.
    Nevadilo mi jak to bylo napsane. Vadila mi ta absence jmen, preci se museli nejak oslovovat?
    Cely dej tak nejak tekl, chvilema se zasekaval kdy to bylo mega nudny a ten konec? Jakoze slovo bozi oslepilo lidstvo?
    A jeste takova malickost: Divim se, ze obálka knihy neni zarive bilá 😛

    janča06

    26.05.2016

    Zajímavě napsaný příběh.

    atyja

    10.05.2016

    Víc než nevidění všech a jeho důsledky mě ťala do živého absence jmen aktérů…nebo spíš umocnila slepotu a zvíře v nás…doporučuji

    lilium

    05.02.2016

    Jedná se o velmi silný psychologický román, který si musíte dávkovat, abyste unesli informace, které jste právě přečetli.
    Po přečtení knížky, ale to se stávalo i během čtení, Vám v celém těle ulpí neodbytný pocit: pocit děsu, jaké monstra jsou lidé, když mají strach, když mají strach o svůj život – tehdy dělají zlé věci, které omlouvají třemi slůvky "pro vyšší dobro". A to vše navíc umocněné autorovým specifickým způsobem psaní.
    Nikdy už bych tuto knížku nechtěla číst znovu, a i tak nelituju, že jsem ji přečetla.

    zarivybagr

    22.10.2015

    S chutí za den a půl přečtený téměř čtyřsetstránkový román – alegorie. Do důsledků dotažený obraz náhlého oslepnutí, které postupně zachvátí celou společnost. Situace se rozvíjí skrze skupinu postav, které osleply v rychlém sledu jako první a jsou tak internováni v psychiatrické léčebně v marném pokusu vlády a vojska epidemii zastavit.

    Velmi mi blízký styl literárního toku, proloženého neuvozenou přímou řečí a množstvím úvah a situačních komentářů. Ty zajišťuje hlas vypravěče, komentátora, který situace glosuje, pojmenovává, mnohdy se jí také sarkasticky vysmívá, především skrze vazby na ustálená rčení a přísloví.

    Postavy nemají jména, jsou charakterizovány nějakým typickým znakem, nebo svým povoláním. Žena lékaře, která se zpočátku obětuje pro svého muže, později pro celou skupinu slepých, jako jediná zrak neztratila. To jí umožňuje být průvodkyní a také aktérem vzpoury proti degradujícímu tlaku zlých slepců, kteří převezmou vládu nad ústavem, který se víc a víc začíná podobat peklu odpadků, bezmocnosti a lidské bídy.

    Alegorie společnosti v rozkladu, slepota jako už poněkud nadužívaný symbol lidského nevědění (podobně, ale mnohem rafinovaněji v Sabatově Zprávě o slepcích), přesto po obrazech marasmu a beznaděje mile zahřejí momenty lidské pomoci a vzájemnosti v krajní bídě. Díky tekoucímu fabulování se ale kniha čte jedním dechem, některé situace (jako například hledání jídla ve městě plném slepců) mě natolik vtáhly, že jsem se ocitnul v prostředí v románu vykresleném a na čas se stal jeho součástí.

    Temný snílek

    29.08.2015

    Slepota je impozantní román, který musíte číst pomalu, jedině tak vám přinese výjimečný literární zážitek, který si vychutnáte a vážně vás dostane jako nákaza. Vynikající.

    Román se nečte zrovna nejlépe, nejen proto, že tam postavy nemají vlastní jména, což působí nezvykle, ale také proto, že je příběh vyprávěn ve větách za sebou bez přímých řečí označených uvozovkami. Věty plynou dál a dál jako tok bez interpunkce. Celé dílo tak působí rozvláčněně a nikdy netušíte, kolik věcí dokážou věty pohltit. Vše je doplněno sarkasmem, nadhledem a dobře propracovanou atmosférou.

    Kniha je rozhodně zvláštní nejen svým dějem, ale též úžasným vyprávěním a realistickou atmosférou. Lidé oslepli a přestávají doufat, nebo jsou vyděšení. Všechny emoce jsou silně popsány a nutí čtenáře k zamyšlení nad situací současné společnosti. Je dobrým nápadem všechny nakažené dávat na jedno místo a dál se o ně nestarat?

    douchová

    11.08.2015

    Píšu komentář poletech, co jsem knihu četla, ale moc dobře se pamatuji na rozčarování ze stylu psaní, které mi přišlo jako slohovka. Téma hrozně zajímavé, moc jsem se na knihu těšila, dočetla jsem, ale fakt mě to zklamalo. Nebyla jsem tam.

    Salonka

    18.07.2015

    Zo začiatku náročnejšie čítanie (kým som si zvykla na jednoliatosť textu, absenciu interpunkcie, mien postáv a celkovo na štýl autora, s ktorým som sa doteraz nikdy nestretla), postupom času už lepšie. Príbeh považujem za relatívne zaujímavý, koniec ma nesklamal (taký nejaký som aj očakávala).

    Moje pocity a postrehy vystihuje výborný komentár užívateľa paulhunter, nemám čo dodať.

    Zvláštne, nie pre každého.

    Nikoho neprekvapujú toľkí slepí pohromade, podaktorí sú už ako ľudské hyeny s kožuchmi posiatymi škvrnami, vyzerajú takmer ako tí mŕtvi v rozklade, behajú okolo so stiahnutými chvostami, akoby mali strach, že mŕtvi, ktorých o všetko obrali, sa preberú a oni budú musieť zaplatiť za to, že hrýzli do bezbranných. Ako to vyzerá vo svete, spýtal sa starec s čiernou páskou a lekárova manželka mu odvetila, Neexistuje nijaký rozdiel medzi tým, čo je vonku, a tým, čo je vo vnútri, medzi tým, čo je tu a čo je tam, medzi trochou a množstvom, medzi nami, čo ešte žijeme, a medzi tým, či zajtra ešte žiť budeme, A ľudia, ako vyzerajú ľudia, pridala sa dievčina v tmavých okuliaroch, Všade sa motajú ako mátohy, presne takto musia vyzerať mátohy, vedia, že existuje život, lebo im to navrávajú štyri zmysly, ale nemôžu ho uvidieť.

    KlérTomson

    07.06.2015

    Knihu jsem přečetla během tří dnů, styl psaní je hodně čtivý a celková myšlenka i filozofie knihy jsou dokonalé. Určitě bych nic neměnila až na ten konec. Nedokázala jsem přenést přes srdce, že všichni najednou zase vidí. Někteří slepci dospěli k prozření, tak jako dívka v tmavých brýlích, ale proč se vrátil zrak i jiným? I těm, kteří žili na úkor jiných a nezměnilo se v nich vůbec nic? Tato otázka ve mně zůstává otevřená.

    Palivo

    29.04.2015

    Žuzé Saramáču, jak by řekl kingpin Studia fotbal Pavel Čapek, si Slepotou dupnul a nakonec tu Nobelovu cenu přece jen dostal. A musím říct, že po právu. Aby někdo psal takhle dlouhý souvětí, na to musí být fakt chytrej. To se prostě nedá popřít, stejně jako se nedá vyvrátit, že velryby se vyvinuly z Haliny Pawlovský.

    Docela mě mrzí, jak se někteří lidé v komentářích pouští do autorova stylu, jen proto, že jsou rozmazlení a chybí jim uvozovky. Taky mě mrzí, jak někteří vyčítají postavám nesmyslné chování a to i přesto, že Saramáču vždy stráví alespoň třicet vět tím, aby vysvětlil, proč se někdo zachová jako debil (a vždy to obhájí). Mrzí mě to, protože ti lidé si neuvědomili, o čem Slepota ve skutečnosti je. Ano, slyšel jsem hodně názorů, že poukazuje na naše zvířecí pudy a na to, co všechno se v lidech ukrývá. To je dobrý postřeh, ale pořád to není to, o čem vlastně Slepota je.

    Slepota není knihou o slepotě, ale o tom, co by se stalo s lidstvem, kdyby na světě nefungoval ani jeden záchod!!! A to je ten pravý post-apo element této knihy. Nikdo nevidí kam kadí a když se náhodou trefí, nemůže to spláchnout, protože nefunguje splachování, někdo kadí na další lidi, někdo si kadí do kalhot. I mnou kdysi zhlédnuté německé porno, kde nebohá Helga z výčepu musela jít do sklepa, kde vyfasovala brčko, aby mohla dýchat skrz na obličej složený náklad šestnácti Jürgenů s kšandama, je proti Slepotě jen slabý náznak toho, jaký armageddon by nastal, kdyby zemřely všechny záchody na světě.

    Jsem rád, že Saramáču jako jeden z mála velkých spisovatelů poukázal na tento hypotetický katastrofický scénář, který se již brzy může stát skutečností.

    Franc

    14.04.2015

    Ze začátku je třeba dát knize trochu času. Autorův styl psaní není obvyklý tvoří souvislý ,text je téměř prost interpunkcí označení přímé řeči nečekaně ,a bez souvislosti prokládám autorovými úvahami.

    Ale pokud toto čtenář akceptuje a přijme, je odměněn nezapomenutelným čtenářským zážitkem. Samozřejmě mluvím za sebe, někomu může zvolené téma připadat obehrané a tuctové, ale pro mě, jakožto milovníka postapokalyptického žánru, kniha nabídla jedno z vrcholných děl daného žánru.

    Hanka_Bohmova

    22.02.2015

    Jak pravil klasik – Nezvládla. Chtěla, snažila, plakala, nezvládla.

    Samotné téma mě nijak neoslnilo, Den trifidů jsem četla ještě jako holka. Tak jsem se tedy těšila na ten propracovaný psychologický vhled. Jenže děj tak odplýval a styl psaní byl tak odtažitý, až jsem z toho byla odtažena na kilometry daleko a začalo mi být srdečně jedno, co a komu se děje. Následovala otázka: Je nutné tím nadále ztrácet čas?
    A proto jsem tuhle knihu nedočetla ani do půlky. Ať si ji užije někdo jiný.

    exitus

    02.01.2015

    Skutečně mne překvapuje, že tato kniha není v širším povědomí, čte se sama – skutečně, zvláštní styl psaní mi vůbec nevadil, naopak, přišlo mi, že děj díky tomu plynul hrozně rychle. Líbilo se mi i to, že postavy neměly jména, protože jsme si je skutečně mohli představovat jen podle popisu, stejně jako ostatní, kteří je neviděli. Občas byla kniha dost nepříjemná, protože realistická a popisná. Byla jsem ráda, že kniha skončila tak, jak skončila.

    lucimark

    15.12.2014

    Lidstvo postupně slepne, jde zjevně o nakažlivou epidemii, takže nakažení se jeden po druhém se ocitají zavření v karanténě, kde se o ně nikdo moc nestará a jsou necháni na pospas sami sobě a svým slepým spouluvězňům. Jeden z klíčových románů nositele Nobelovy ceny. Dá se to číst jako post-apo, je to ovšem alegorie o soucitu a solidaritě. Dojem poněkud kazí závěr, který vyznívá jako komunistická agitka (bodejť by ne, vzhledem k politickým postojům autora), ale jinak mohu jen doporučit.

    Melic

    15.03.2014

    Dobrá knížka, ten styl psaní se mi taky úplně nelíbil, ale po chvíli už jsem si navykl a čtení šlo plynule. Co hlavně oceňuji, je autorův realistický přístup k lidské "dobrotivosti", která je luxusem, jenž si můžeme dovolit v době hojnosti a bezpečí. 4*

    Jossie

    17.02.2014

    Zajímavá myšlenka o oslepnutí celého lidstva s jednou jedinou vidoucí pozorovatelkou vší té hrůzy okolo trochu kazil styl psaní předlouhých vět včetně přímé řeči, ale zvyknout se na to dalo celkem rychle.

    Jirmus

    30.01.2014

    super!

    Lenji78

    21.01.2014

    Příběh se mi líbil, bohužel jsem se nedokázala přenést přes zvláštní styl psaní a nakonec jsem knihu odložila nedočtenou. Ale jednou, jednou se k ní vrátím…

    KattyV.

    13.12.2013

    Sice trochu složitější čtení, ale super kniha, jsem ráda, že jsem se k ní dostala. Bála jsem se, přemýšlela nad slepotou, prostě mne kniha dostala.
    Ale řekla bych, že konec byl tak trochu odfláknutý. 🙂

    CGY

    03.12.2013

    Kniha je doslava "zabitá" způsobem psaní.

    …. a lékařova žena se zeptala, Co hodláš dělat, Nic, zůstanu tady, budu čekat, jestli se vrátí rodiče, Sama a slepá, Na slepotu už jsem si zvykla, A na samotu, Budu si muset zvyknout, sousedka zezdola taky žije sama, Chceš žít jako ona, živit se salátem a syrovým masem, dokud nějaké bude, nikdo dalšíuž tady zřejmě nežije a vy dvě se budete nenávidět a bát se, že dojde potrava, každý kus, terý jedna z vás chytí, bude ta druhá vnímat jako krádež, tys tu nešťastnici neviděla, A blablabla, Blabla, A blabla …..

    a tak to pokračuje dalších půl strany než konečně přijde tečka a já se mohu nadechnout. Jako když hovoří stroje. Pak začne další "souvětí" na dalších půl strany. A tohle Vás čeká celkem 392 stran. Nedá se to číst.

    Fuksinka

    07.08.2013

    Tohle se musí hodnotit s velkým odstupem. Je to tak silný zážitek, že jsem knihu musela odkládat a "rozdejchat". Opravu úžasný rozbor zvířecích pudů v lidech. Ale jsou věci, které mě tam rušily: To, že nebylo vysvětleno, jak k epidemii došlo by mi až tak nevadilo, ale konec mi stejně neseděl – jako by se autor najednou rozhodl knihu ukončit a moc se s tím nepárat.. Pak momenty, které mi nepřišly logické: Vadila mě reakce manželky na manželovu nevěru a absence jmen – nějak se přece oslovovat museli ne?
    Den Trifidů nejde tak do detailů, ale dle mě je jako celek povedenější.